Deštivá neděle

19. 07. 2009 | † 15. 02. 2013 | kód autora: mll

Ahojky, tak po třech pracovních dnech jsem tady zpět .

Od brzkého rána seděl Dastík u postele, oňufával mou ruku a kníkal. Ani se mu nedivím. Od čtvrtečního " průšvihu " mu hodně záleží na tom, aby se panička nezlobila . Když jsem se totiž vrátila ve čtvrtek domů z práce, byl doma až podezřelý klid. Ožrané linoleum v kuchyni jsem přešla s nadhledem, jen jsem si při uklízení " něco mumlala pod fousy " . Ostatně: bylo to už podruhé v týdnu a Dastík je tááák milé štěňátko. Honem jsem na sebe hodila tepláky, triko a mikinu, připnula Dastyho na vodítko a hurá ven. Vždyť to celý odpoledne vydržel a doma nebyla jediná loužička, ani bobek . Venku s bleskovou rychlostí všechny potřeby vykonal, tak jsem mohla jít i docela brzy do postele. Jenže ouha!!!! Když jsem šla kolem 23.hod ulehnout, našla jsem mokrou peřinu. Nejprve jsem se myslela, že je to jen ožužlané od štěněte, tak jsem ještě žertovným hlasem pronesla: " Kterej lumpík mi tajně chodí do pelíšku?!? " A  Dastík vrtěl ocáskem a zvedal na mě tlapky, jakoby říkal: " To já, to já!! " Ovšem humor mě v zápětí přešel!! Když jsem navlhlou pokrývku odsunula, našla jsem louži...., megalouži..., přes půůůl posteléééé!!! A začala honička po bytě. Chtěla jsem Dastíkovi plesknout novinama přes zadek, jenže to zase nechtěl on... Stejně jsem vyhrála . Novinama dostal a jako ten nejsmutnější pes na světě se sunul do pelechu. No a od té doby se mě snaží udobřit .

No a můj přítel? Ten dělá všecko proto, aby se náš vztah rozpadl a já nevím, jestli se mi ještě chce něco lepit. Rozbitej hrnek stejně nikdy neslepíš, aby byl zase jako novej...

Přítel je kamioňák, takže bývá pryč celý týden a vracívá se domů jenom na víkendy. Jenomže posledních pár týdnů ( možná měsíců ) už ani ty netráví doma. Prostě dojede, vysype mi hromadu špinavejch věcí, nají se, vyvalí se k televizi a po chvíli usne. A až se vyspí, tak se vykoupe, sbalí se a jede k mamince. No a vrátí se v neděli odpoledne, někdy až večer, nabalí si kabelu čistých věcí, nají se, vyvalí se ( opět ) k televizi a usne. A v po ráno odjíždí.

Nejprve jsem to přikládala tomu všemu neštěstí, co se u nich v rodině přihodilo. ( Během 6 měsíců odešel na věčnost švagr, tatínek a dědeček ). A tak jsem se snažila být všem oporou, starat se, pomáhat a " nemít sama žádné potřeby ". Jenže pak jsem si koupila Dastíka, kterýho přítel nechtěl ( pes do bytu nepatří ) a hádky byly tady. No a od toho pořízení ( konec března ) se hádáme víkend co víkend a pokaždé klapnou dveře a je v čoudu. A tak začínám pomalu přemýšlet, jestli nejezdí za někým jiným, než za maminkou....

Včera mě vezl do práce, šla jsem na 12 hodinu. Prý pojede posekat trávu na barák, co zůstal po dědovi. Říkám mu: " Nikam nejezdi, bude bouřka " . Dostalo se mi odpovědi, že toho nějak moc vím. Ha, ha, asi po hodině začala průtrž mračen. V sobotu bývám většinou v práci jen chvíli, tak jsem mu napsala kol třetí hod sms, že asi o půl paté půjdu domů, že venku pořád leje a jestli může, ať pro mě dojede, ať nemusím přes celý Brno autobusem . Přišla odpověď. " Jsem u mamky, dali jsme si obl. talíř a šampáňo. Atˇ ti to utíká. Posílám pusíka. " Ááááááááááááááá, zase je u mamky!!!!!! Bože, za co????? No, abych to zkrátila, pro mě nepřijel a domů taky ne. Takže ho očekávám někdy odpoledne. A víš co? Neuvařila jsem, ani nevyprala. Začínám toho mít plné kecky. Přece se tu jednou týdně nemůže stavit a očekávat, že bude mít pořád vše v pořádku?!!!

Tak držte pěsti, ať ho neroztrhnu a já se zase ozvu.

 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.